Vyhledávání
Anketa
Dotaz na odborníka
„Zeptejte se neurologa, psychologa, urologa, fyzioterapeuta, sociálně-právního pracovnika“
Odkazy
Dvě možnosti
Dvě možnosti
Nový rok je čas, kdy si dáváme různá předsevzetí, která buď plníme a nebo a to většinou neplníme. Kdysi dávno si jedna mladá žena řekla, že se vdá, ale brzy pochopila, že vdát se dobře není vůbec jednoduché.
Seděla na kopci pocukrovaném sněhem jako ty rohlíčky, které už nesnášela a čekala až hodiny odbijí půlnoc. Vždycky si myslela, že se s příchodem Nového roku něco změní, ale brzy pochopila, že pokud sama nic neudělá, nic se nestane.
Uvnitř se pilo a tančilo a jí začínala být zima a tak když vstoupila do místnosti a ucítila na sobě pohledy všech, kteří jako by se ptali, kdes byla a co jsi tam dělala, pomyslela si, proč se raději nedívám na Tv, kdyby nebylo pohádek a snů, byl by život nudný a smutný. Rozhlédla se po pokoji a když na ni kývl Tomáš šla s ním tančit, no - tančili spolu na několika plesech tedy, ona tančila a Tomáš se jí statečně snažil vyrovnat, ale její tempo nevydržel. Pro ni byl tanec drogou, vzpomínala si jak každé ráno u otevřeného okna tančila za doprovodu hlasité hudby. Plesy, šaty a Tomáš ten byl na ni pyšný a hlídal si ji, protože často měnila partnery, vlastně, únavou odpadali sami.
Studoval na vysoké škole technické předměty, kterým nerozuměla. Měl vysokou postavu a vous, takže vypadal jako myslivec a podobně miloval přírodu a to je sbližovalo. Jejich seznámení bylo ve skalách, když se trojkovým výstupem pokoušela slézt jednu stěnu. Vzpomíná si, jak ji oslovil a pak spolu chodili po horách a povídali si o výstupech v Alpách nebo Himalájích…
Lézt moc nemusela, ráda se dívala a fotila a o výpravách raději četla, znala stezky a vrcholy jmény.....
Kdosi jí podal sklenku vína, napila se a dál už jen vnímala slabě kořeněnou vůni panského parfému a hlavně hudby. Tomáš měl rád pomalý, plouživý rytmus při, kterém se jí mohl dotýkat a šeptat do ucha, ale ona měla radost z rychlosti a hlasitosti a tím žil i Petr - kamarád, který teď okouzloval několik mladých dívek.
Vždycky máme dvě možnosti, myslela si, jistotu a nejistotu, klid a bezpečí nebo vášeň a život na vlnách, ale bez toho jiskření, které mají někteří i v devadesáti. Opřela se o krb a přemýšlela, mít tak oba …
Petr byl bouřlivák, pilotoval malé práškovací letadlo, čmeláka. Poprvé se setkali v autobusu. Zdálo se jí, že ji někdo pozoruje. Nenápadně se rozhlížela, když v tom jej uviděla. Docela vzadu stál pohledný muž a přímo ji svlékal očima.
Po několika náhodných setkáních, kdy v autobusu sedával za ní, dýchal jí na krk a vyprávěl vtipy s ní vystoupil, zastavil se a vzal ji za ruku. Stáli, dívali se na sebe a ona hledala v jeho očích něco, čím by ospravedlnila to, co chtěla udělat, ale viděla jen ty modré veselé panenky upřené na ni, jemný úsměv a cítila naléhavou ruku…vzpomíná si jako dnes, že to nechtěla i když to bylo tak příjemné.
Z toho večera si moc nepamatuje až druhý den ráno, když pozvolna otevřela oči a byla v místnosti sama se jí vybavily některé okamžiky. Odsunula přikrývku, posadila se a pak pomalu spustila nohy na zem, vstala, přistoupila k zrcadlu a pozorovala svůj obličej, krk, prsa. Přivřela oči a cítila na místech kam se dříve dívala opět horké Petrovy rty. Až se zastyděla nad přívalem touhy, která ji celou pohltila Rychle vstoupila do koupelny, pustila sprchu a smývala ze sebe předešlou noc.
Jednou ji pozval fotit nějakou schůzi, čekal na ni u vchodu do místnosti a byl něžný, objal ji majetnicky kolem ramen a odvedl ke stolu, kde ji představil přátelům. Necítila se moc dobře ani potom, když jí v zahradě pod stromem líbal.
Ale mohla přijít na letiště, sednout si do pilotní kabiny čmeláka za knikl, letět s Petrem do Prahy, stát za ním, když řídil, dívat se v Ruzyni, jak hodinu před odletem zpět kontroloval stroj...
Snad stokrát s ním jela na letiště, vstoupila do letadla, odletěla a zase přiletěla a
najednou - byla zase schůze a kamarádi a pak dlouhé noční směny.. Jeho důvěrnosti už nebyly tak příjemné, přišla i žárlivost, křik – na rány už nečekala, odešla.
Ještě ji vyhledal, nabídl jí manželství, ale byla rozhodnutá a tak odkráčel zase s tím svým tajemným úsměvem, který působil na ženy jako med na vosy.
Přešlo Babí léto a přišel nádherně barevný podzim, listí padalo a šustilo pod nohami, když se jím brouzdali do školy. A pak náhle začal padat sníh, bílé vločky se vrstvily jedna na druhou a vytvářely huňatou peřinu stále vyšší a vyšší, vyšla s kolegy ven a chytala ty malé bílé chomáčky … odněkud přiletěla sněhová koule …
Blížil se víkend, vytáhli lyže a vyrazili na chatu pod Skalíkovou loukou. Sněhu bylo dost, ale byl mokrý a lepil se a tak svařili víno a koukali na Tv. Někdy odpoledne se ozval z předsíně hluk a do pokoje vstoupil Tomáš s partou lyžařů, kteří se potřebovali ohřát. Vrhli se na víno, spořádal i jídlo, které bylo na stole a pak šli společně lyžovat. Bavili se, váleli ve sněhu, koulovali, stavěli sněhuláky a večer pili, tančili a hulákali až dlouho do noci.
A Tomáš, dost trvalo než ho přesvědčila, že jí může zase věřit, ale stál za každou námahu, protože s ním bylo fajn, bezpečně, bude dobrým manželem i otcem, myslela si.
Vždycky máme dvě možnosti…
Vlasta G.
© 2004 Aktivní život.cz. Všechna práva vyhrazena.
Obsah stránek je chráněn autorskými právy. Vybrané fotografie jsou dílem pacientů s roztroušenou sklerózou.
Kontaktujte správce webu se svými dotazy, připomínkami či postřehy na emailovou adresu info@aktivnizivot.cz
Podporováno z nezávislého edukačního grantu firmy 
