Aktivní život

• ŽIVOT S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU
• SESTRY V AKCI
• SOCIÁLNÍ PORADENSTVÍ
• VÝLETY BEZ BARIÉR
• CO SE DĚJE V REGIONECH
• VAŠE PŘÍBĚHY
• • Deník Vlasty G.
  • Otoč se
  • Dvě možnosti
  • Deprese
  • RS – je zač poděkovat
  • Můj relaps - "koncept" harmonizace s rodinou a blízkými
  • Kamčatka
  • Magnólie
  • Příběh duchovního
  • Můj pohled na Vráž
  • Jitka - moje zkušenost
  • Od mládí jsem sportoval
  • Můj život po iktu (mrtvici)
  • Strom a obraz
  • Aktivní lékaři

„Zeptejte se neurologa, psychologa, urologa, fyzioterapeuta, sociálně-právního pracovnika“

E-mail
Dotaz
Opište kód z obrázku

Dobrý den, právě pročítám poprvé tyto stránky a jelikož mám 16-ti letého syna, ráda bych napsala pár řádek o pomoci dítěte nemocnému rodiči.

Toto onemocnění mám 12 let, chodím s hůlkou a je mi asi jako "všem". Někdy výborně a někdy dost špatně. Strašně na mě působí změny počasí. Mám ale doma POKLAD!! Svého 16-ti letého syna Ondru. Jsem s ním    od jeho sedmi let sama a musím uznat, že je moji největší oporou. Po těch letech už ví, že zbytečně nehekám a nelituji se a on mi opravdu se vším pomáhá. Chodí nakupovat těžší věci (mléko, brambory, prášek na praní, zeleninu), pomáhá při uklízení bytu - vyluxuje, umí umýt okna. Když vařím, pomůže někdy oloupat brambory nebo umyje nádobí. Samozřejmě, že se mu někdy nechce a začne "smlouvat". Stačí ale, když ho hezky poprosím s tím, že ON to umí nejlépe a že bez NĚHO bych to tak dobře nezvládla. Za odměnu mu upeču něco dobrého. O své nemoci s ním často mluvím a myslím si, že je to tak správně. Všem rodičům přeji hezké dny - Jitka Majerová