
„Zeptejte se neurologa, psychologa, urologa, fyzioterapeuta, sociálně-právního pracovnika“
Jsem matkou dvou malých dětí a mám velice zaměstnaného manžela. Mám nyní už čtyři dny omezenou pohyblivost a tak jsem přijala pomoc od babičky- matky manžela. Jsem jí nesmírně vděčná, ale zároveň přišlo i několik nedorozumění a střetů, týkajících se FORMY a MÍRY pomoci. A tak jsem sepsala takový koncept toho, jak bych si představovala harmonizaci potřeby a nabídky pomoci od blízkých a nabízím jej zde k zamyšlení a ev. k diskuzi.
Prosím, abyste respektovali moje přání (pokud mi nezjištně chcete pomáhat):
1. v REMISI se cítím, dobře a nemám ŽÁDNÁ OMEZENÍ (pouze můžu být někdy víc unavená). Mohu se věnovat VŠEM ZÁLIBÁM, ŘÍDIT AUTO, věnovat se přiměřěné fyzické i psychické zátěži. Mohu žít úplně normálním životem jako zdravý člověk!
V této fázi je NEPŘÍJEMNÉ dokola poslouchat: „dávej na sebe pozor, to nezvládneš, co když se ti udělá špatně, je nozodpovědné řídit auto, jezdit na kole, nebýt pod dohledem…“, apod.
2. ATAKA či RELAPS přichází pozvolna a sama POZNÁM kdy přichází! V tom případě UVÍTÁM POMOC, ovšm jen po dobu nezbytně nutnou pro zotavení se z nejhoršího a míru pomoci si prosím URČUJI SAMA.
Je nepříjemné, když mě dokola přesvědčujete, že to nemůžu sama zvládnout, že je mi třeba pomoci (to samozřejmě jo, ale to vím nejlíp sama a nemusí mi to nikdo vnucovat), že to bude trvat dlouho, než se můj stav zlepší a jak bych to jako chtěla dělat, nebýt vás apod. Jsem nesmírně vděčná za každou pomoc, ale neustálé přesvědčování v tom, že jsem nemocná a neschopná mi NEPOMÁHÁ a přivádí mě do depresí. SAMA VÍM NEJLÍP NA CO STAČÍM A ŘEKNU SI KDYŽ POTŘEBUJI POMOC.
SHRNUTÍ:
- nepřesvědčujte mě o mé neschopnosti3. TECHNICKÁ:
podle doktorů se mám vyhýbat styku s lidmi prodělávajícími nakažlivou infekci jako virózu, chřipku, angínu apod. a chránit se nachlazení.
Mám příkaz od doktorky ŽÍT AKTIVNĚ, věnovat se přiměřeným pohybovým aktivitám jako např. jízda na kole, plavání, tanec.
Mám si vytvářet příjemné zážitky a dopřávat si potěšení (k tomu patří moje rodina a děti! Týden v izolaci od dětí je horší než nemoc sama)
A nakonec: pokud někdo nabízí pomoc, tak prosím nezjištně. Nesnáším žádné metody nátlaku a psychického vydírání se záminkou pomoci!!!
Dája (MS)