Aktivní život

• ŽIVOT S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU
• SESTRY V AKCI
• SOCIÁLNÍ PORADENSTVÍ
• VÝLETY BEZ BARIÉR
• CO SE DĚJE V REGIONECH
• VAŠE PŘÍBĚHY
• • Deník Vlasty G.
  • Otoč se
  • Dvě možnosti
  • Deprese
  • RS – je zač poděkovat
  • Můj relaps - "koncept" harmonizace s rodinou a blízkými
  • Kamčatka
  • Magnólie
  • Příběh duchovního
  • Můj pohled na Vráž
  • Jitka - moje zkušenost
  • Od mládí jsem sportoval
  • Můj život po iktu (mrtvici)
  • Strom a obraz
  • Aktivní lékaři

„Zeptejte se neurologa, psychologa, urologa, fyzioterapeuta, sociálně-právního pracovnika“

E-mail
Dotaz
Opište kód z obrázku

Na sobotu jsem se zase velmi těšila. Po obědě jsem pozorovala uplakanou oblohu hned z jedné strany domku, hned zase z druhé strany – směrem do vsi. Ale počasí se ne a ne umoudřit. Vzala jsem mobil a začala jsem volat: Jitka – Roska – nic, jednou – dvakrát – zasenic. Tak zkusím Bohouška. Ale účastník nebyl dostupný. Přesto jsem se šla připravit, abych nezdržovala, až pro mne přijedou. Určitě přijedou, jinak by mi dali vědět. Byla jsem zvědavá, co dnes uvidím nového. A taky na známé tváře.

Rozloučila jsem se s Václavem a s vnučkou Andulkou, jinak doma nikdo nebyl. Když jsem vyšla na zápraží a sedla jsem si na lavičku, rovnala jsem si věci v igelitce, hole a veliký deštník a v tom už Večeřovi jeli pro mě. Hurá. Tak se jede. U Lidlu jsme naložili Milenu vyzdobenou modrou šálkou a frčeli jsme pro Janu „Medovou“. A správně zatěžkaný „citrónek“ si to obětavě řezal přes Henčov, Měšín, Ždírec a už jsme byli v cíli cesty – u velkého kostela v Polné.
Promočená a zmrzlá Katka už na nás čekala a navigovala nás až ke kostelním dveřím. Někteří se šli schovat do kostela před deštěm, na další ještě Jitka venku čekala.

Když jsme se sešli v počtu asi 18-ti lidí a odložili jsme deštníky, vstoupili jsme - všichni zvědaví – do toho velkého chrámu. Ujal se nás a zajímavou formou výkladu nás provázel pan kostelník Jeník a prováděl nás po překrásném kostele. Nepamatuji si vůbec jména, kterými nás zasypal, ale budu mít před očima krásné obrazy, fresky, sochy, svícny, lustry, varhany, oltáře, zkrátka celou tu krásnou, bohatou výzdobu; to velké umění lidí, kteří tak dávno před námi dokázali postavit a zkrášlit takovou pamětihodnost, která, jak jsme se dozvěděli, byla vloni začleněna mezi Národní kulturní památky.

Ale to nebyl konec pěknému zážitku! Odjeli jsme do domku označeného rudou vlajkou s písmenem „R“ – ROSKA, a tam se stala neuvěřitelná věc. Pro veliký déšť jsme nemohli na připravené setkání na zahrádku a nás se vešlo a docela pohodlně, 20 lidí do světnice, kde pro nás Katka s Jirkou připravili výborné pohoštění. Starali se o nás po všech stránkách a navíc připravili ještě překvapení – pozvali harmonikáře, aby nám zahrál a my jsme si mohli společně zazpívat. Tedy – ruku na srdce – kdo jste si před tím zazpívali aspoň trošku – neřku-li z plných plic?

A dobře se sedělo, zpívalo, povídalo. Pomalu jsme se začali rozjíždět k domovům. Každý ke svému.
Jen tak – mimochodem, až zase budete odcházet z domova, zastavte se – otočte se a podívejte se dobře – kde domov můj !?
Bylo to krásné odpoledne. Díky za něj.

Eva Zavadilová Roska Jihlava