
„Zeptejte se neurologa, psychologa, urologa, fyzioterapeuta, sociálně-právního pracovnika“
Očkování a roztroušená skleróza
Roztroušená skleróza (RS) je autoimunitní onemocnění, kdy imunitní systém útočí nejen proti bakteriím a virům vnějšího prostředí, ale zároveň také proti struktuře vlastního organismu. V případě RS je touto strukturou obal nervu v centrálním nervovém systému (mozek a mícha). Imunitní systém u RS způsobuje zánět v centrálním nervovém systému, který vede k neurologickým obtížím.
Cílem léčby RS je samozřejmě snížit aktivitu poškozujícího zánětu v mozku a míše. K tomu nám slouží řada protizánětlivých léků. Důležitá je ale také prevence zhoršení choroby, tedy snaha vyvarovat se zbytečné aktivace imunitního systému.
Mezi aktivátory imunitního systému patří:
1. infekce – vždy je nutné včasné zaléčení infekce dobře zvoleným antibiotikem, u pacientů s opakovanými infekcemi je na místě vyšetření imunologem
2. očkování
3. kouření – RS je 2x častější u kuřáků než u nekuřáků
4. chronický stres aj.
Očkování (vakcinace) znamená podání oslabeného nebo mrtvého mikroorganismu (bakterie, viru) nebo jeho důležité součásti do organismu s cílem vytvořit dostatečnou obranyschopnost proti tomuto mikroorganismu. Aby očkování fungovalo, je zřejmé, že musí dojít k aktivaci imunitního systému, což ale zároveň činí očkování rizikovým pro pacienta s RS.
Vždy je nutno pečlivě zvážit, zda je očkování v daném případě skutečně nezbytné!
Výjimkou je nutné očkování proti 100% smrtícímu onemocnění – tetanu. Jedná se o neaktivní očkovací látku (tvoří ji pouze produkt bakterie tetanu – tzv. toxoid), která proto neaktivuje imunitní systém tak agresivně jako očkovací látky se samotnou bakterií nebo virem a je ve vztahu k RS relativně bezpečná.
Očkování proti tetanu by mělo probíhat v pravidelném intervalu – dosud udávaných 10 let je v současné době prodlužováno na 15 let, rovněž je dostupné vyšetření hladiny protilátek, která - je-li dostatečná - umožní ještě termín očkování dále posunout.
Pro všechna ostatní očkování platí uvážlivé zhodnocení skutečného rizika infekčního onemocnění a nutnosti očkovat. Očkování je ke zvážení při rizikovém povolání (např. očkování proti infekčnímu zánětu jater - hepatitidě u zdravotníků), na prvním místě je ale třeba vyšetřit hladinu protilátek proti mikroorganismu v krvi. Je-li protilátek dostatek, očkování není v danou chvíli nutné.
Mezi běžně nabízená očkování v našich podmínkách patří očkování proti chřipce nebo proti klíšťové e
Dále očkování zvažujeme při cestách do zahraničí, kdy je do některých zemí určité očkování dokonce povinné (např. očkování proti žluté zimnici). V takovém případě je na místě konzultace s oddělením tropické medicíny k zjištění situace a skutečné nutnosti očkování v oblasti, do které se chystáte. Svou roli hraje samozřejmě i úroveň zdravotní péče v dané zemi, protože při nízké úrovni je očkování rozhodně menším zlem.
ncefalitidě (viz příslušné odkazy pod tímto článkem).
Pokud se rozhodnete jakékoliv očkování podstoupit, v každém případě by mělo proběhnout ve stabilní fázi choroby - tedy rozhodně ne v období ataky nebo těsně po ní. V době očkování nesmí být aktivní žádné infekční onemocnění jak u pacienta samotného tak i v rodině pacienta. Několik dní po očkování je nezbytné vyhnout se jakékoliv větší fyzické námaze (nejlépe zůstat několik dní doma).
Přečtěte si také:
Očkování proti lidskému papillomaviru (HPV) s diagnózou roztroušená skleróza mozkomíšní
Očkování proti klíšťové encefalitidě s diagnózou roztroušená skleróza mozkomíšní
Očkování proti chřipce s diagnózou roztroušená skleróza mozkomíšní?
Očkování proti herpetickým virům s diagnózou roztroušená skleróza mozkomíšní?
