Aktivní život

• ŽIVOT S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU
• • DEVICOVA CHOROBA (Neuromyelitis optica)
  • EPILEPSIE
  • DOVOLENÁ
  • GENETIKA
  • INFEKCE
  • KOUŘENÍ
  • LÁZNĚ
  • LEGISLATIVA
  • MARIHUANA
  • MENOPAUZA
  • MYASTHENIA GRAVIS
  • NÁVŠTĚVA LÉKAŘE
  • OČKOVÁNÍ
  • OČNÍ PŘÍZNAKY
  • PORUCHY NÁLADY
  • POVOLÁNÍ
  • PSYCHIKA
  • REHABILITACE
  • REKONDICE
  • RODINA
  • SEXUALITA
  • SPORT
  • TĚHOTENSTVÍ
  • UROLOGIE
  • UMĚNÍ
  • VÝŽIVA
• SESTRY V AKCI
• SOCIÁLNÍ PORADENSTVÍ
• VÝLETY BEZ BARIÉR
• CO SE DĚJE V REGIONECH
• VAŠE PŘÍBĚHY

„Zeptejte se neurologa, psychologa, urologa, fyzioterapeuta, sociálně-právního pracovnika“

E-mail
Dotaz
Opište kód z obrázku

• Navštívit nebo nenavštívit psychologa?

S většími či drobnějšími obtížemi v oblasti psychiky či mezilidských vztahů se ve svém životě potýkal už každý. Když si člověk zlomí nohu, málokdy se stane, že by si podomácku vyráběl sádru, přikládal dlahy, překonával bolest – lepší je vypravit se na chirurgii a nechat se odborně ošetřit. Když se začne něco lámat a bolet na duši, bývá to trochu jiné. S něčím si umíme pomoci sami s pomocí své osobnosti, předchozích zkušeností s podobnou situací nebo za podpory blízkého okolí. Občas se stane, že je problém neznámý nebo tak velký, že obvyklé postupy nestačí a člověk se ho pokouší řešit nahodile, dalo by se říci systémem pokus – omyl. I to samozřejmě funguje, ale ne vždycky. Potíž se pak vleče, je únavná, frustrující, může se dotýkat i dalších lidí. Přesto má mnoho lidí v takovém okamžiku vnitřní nechuť při pomyšlení na návštěvu odborníka.

Důvodu je zpravidla více. Prvním z nich je fakt, že v dnešní době je nemocné či zraněné tělo stále společensky přijatelnější než nemocná či zraněná duše. Hodně z nás vnímá konzultaci s psychologem jako něco nedůstojného, nepatřičného, nepotřebného – také jako něco, co je jasným znamením a potvrzením, že jedinec „není normální“. Za druhé je tu pochopitelný pocit, že psychika je intimnější součást člověka než třeba bolavý zub a vysoký tlak. Hovořit o ní nebývá tak snadné a lehce potom vítězí tradiční Gottovo „To musím zvládnout sám“. A za třetí tu máme obraz psychologa v očích veřejnosti, který je bohužel plný mýtů. Ani se tomu nedivím – ten obraz je z největší části tvořen tiskem, filmovou produkcí nebo popularizačními publikacemi. Pod pojmem psycholog si lidé vytváření nejrůznější představy, odstup způsobuje i pocit, že „to na nás pozná“. Když už se však rozhodneme požádat ho o pomoc, o radu, vzbuzuje psycholog veliká očekávání. Velká část veřejnosti přijímá psychologa bez jeho omezení, což je škoda. Předpokládá, že je schopen poradit si takřka se vším, je k tomu vzdělán a jednoduše předloží jednoznačné řešení. Jen málokdo si je ochoten připustit, že psycholog za něj nic nevyřeší, že může být pouze nápomocen při hledání jeho vlastní cesty k řešení a překonání problému.

Člověk je bytost společenská, o tom není sporu, a z toho plynou určité zákonitosti. Zároveň je každý z nás neopakovatelná individualita, což znemožňuje postupovat podle pevně daného, zaručeně fungujícího receptu. Co je tudíž dobré si uvědomit? Ve spolupráci s psychologem je důležitý vzájemný vztah a upřímnost. Sebelepší odborník těžko pomůže někomu, kdo si nechce nechat pomoci. Psycholog je jenom člověk, se svými přednostmi i nedostatky. Může nám být sympatický, ale i naopak – stejně tak i my jemu. Vždy je možné odejít, najít jiného odborníka, říci ne, nesouhlasit. Psychologova pomoc nespočívá v tom, že člověka soudí nebo se ho snaží lidově řečeno nachytat na švestkách. Neposuzuje, zda je naše bolest „oprávněná“ či ne. Pojmenování dějů, stavů a věcí je pouze prvním krokem. Pak je podstatné vědět, že každá změna prochází dalšími fázemi a každá z nich potřebuje svůj čas. Na místě je snaha i trpělivost.

Není žádnou novinkou, že roztroušená skleróza přináší i psychické obtíže a příznaky – jako je zejména deprese, různé poruchy emoční regulace a kognitivní poruchy (poruchy paměti, soustředění, pozornosti, rozhodování aj.). Obecně se dlouhodobější psychické obtíže odráží i po fyzické stránce. Jejich terapie je rozhodně v zájmu celkové léčby RS. Psychika velmi úzce souvisí s činností nervového a imunitního systému. Deprese, úzkost, stres a negativní emoce mají negativní vliv na centrální nervový systém a rovněž snižují schopnost imunity ohlídat případného vetřelce. Nehledě k tomu, že psychické problémy se jen málokdy dotýkají pouze toho, kdo jimi trpí.

Špatná nebo nepříjemná zkušenost s jedním psychologem neznamená, že všichni další jsou beznadějné případy. Lidsky pochopitelný je i pocit, že můj problém je takový, že mi s ním stejně psycholog nepomůže. Ale nevyplatí se hledat a alespoň to zkusit?

Mgr. Jana Dušánková, MS centrum VFN Praha