
„Zeptejte se neurologa, psychologa, urologa, fyzioterapeuta, sociálně-právního pracovnika“
Paradrezúrní ježdění na koni se i mezi některými roskaři stává oblíbeným sportem. Většinou jako vyšší stupeň hipoterapie. Podmínkou je zdravotní stav, který umožňuje samostatatné vedení koně. Motivací může být posilování svalových partií, které hipoterapie nepostihne. Základům jezdectví se ale naučíte jen na jízdárně. Ani nemusíte závodit. Hlavní je zlepšení, či co možná nejdelší udržení zdravotního stavu. Kůň pomůže. I zde platí často nám omílané „s mírou a pouze maximální do únavy“. Může následovat drezúrní ježdění, či to, na co máte.
Paradrezúra se řídí Pravidly pro mezinárodní jezdecký sport (drezúru) pro postižené, který vydal Mezinárodní paraolympijský výbor (IPEC) a Světová organizace sportu pro postižené. Konečné úpravy pro ČR má v kompetenci a aktualizuje Česká hiporehabilitační společnost.
Tak jako ve všech paraolympijských sportech, nesoutěží se podle
nemocí, ale podle lékaři zjišťěného zdravotního omezení. Mezinárodní klasifikátor handicapu (lékař), pak podle toho stanovuje skupinu - „způsob“ našeho ježdění na závodech (zvlášvyškový stupeň). Nejsou tedy brána v potaz některá specifika naší nemoci (únava). Ale taková jsou mezinárodní pravidla, kde je cílem integrace i dalších handicapů. A přesto soutěžíme. Proč? Protože můžeme. RS je zařazena mezi 18 onemocnění, jež jsou zařazena mezi paraolymoijský jezdecký sport. Tato onemocnění jsou vyjmenována a popsána v Quide to Riding (Průvodce ježděním), Střediska pro handicapované jezdce „Diamond“.
Co od paradrezúry, či jezdectví vůbec, očekáváme?
Je to především radost z pohybu, možnost ovládat tak velké zvíře, jakým je kůň, rozumět si s ním i s trenérkou a lidmi okolo. Už to je báječné. Báječný je pak fakt, kdy po ukončení jízdy (v různém časové odstupu), pociťuji zlepšení zdravotního stavu, včetně chůze. Úžasné jsou zážitky z vyjížděk, kam se „po svých“ těžko dostanu. Již Hippokrates před 2,5 tis. lety psal, že “jízda na koni a čerstvého vzduchu, uvolňuje svalstvo“ a zařadil ji na čelné místo mezi léčebné procedury. A co teprve když vyhráváte. Zvláště sami nad sebou.
Na závodech pak bývá naprosto skvělá atmosféra. Jak mezi soutěžícími, tak diváky. To co dokážeme, souhra mezi koňmi a jezdci, není zas až tak málo a ne vždy se vše povede. Některý kůň kolikrát prožívá nervozitu už před závodem skoro víc, než sám jezdec. Rozhodčími jsou hodnoceny např. nejen způsoby sedů jezdce, pobídek, poloha nohou, rukou těžiště, ale i postoje koně, souhra s jezdcem, jeho ochota k „práci“, provedení daných úkolů v tzv. „drezurních sestavách“, které se jedou jako „úlohy různých stupňů obtížnosti“ právě v závislosti na výše uváděné klasifikaci. Rozeznáváme až 6 stupňů drezurních sestav. Bodové hodnocení je 1-10.
Od roku 1997, kdy se u nás jely první „pololegální“ paradrez. závody (Třebíč), se jezdecký sport zdravotně postižených v ČR poměrně rozšířil. V paravoltiži se letos jede na různých místech ČR již 10 závodů, v paradrezuře 5. Je to dáno nárůstem zájmu, zvyšující se kvalifikací, hledáním vhodných koní.., zlepšujícím se povědomím veřejnosti. Své místo si tu získali i Roskaři.
text a foto Miloslav Mlčkovský