Jak se diagnostikuje RS?

Diagnostika roztroušené sklerózy (RS) může činit potíže, protože pro toto onemocnění neexistuje specifický laboratorní test. RS je možno diagnostikovat během prvého roku nemoci u většiny pacientů po prvních příznacích na základě McDonaldových kritérií, publikovaných v r. 2001. Diagnóza je založena na klinických kritériích (anamnéza pacienta, přítomné symptomy, klinické vyšetření) a použití technik, které zobrazují poškození centrálního nervového systému (CNS), jako je zobrazení magnetickou rezonancí (MRI). Musí být též vyloučeno jiné postižení CNS (cévní, zánětlivé, nádorové, autoimunitní). Jako pomocná vyšetření je možno použít vyšetření mozkomíšního moku (CSF - vyšetření oligoklonálních pásů) a vyšetření přenosu impulsů v nervových dráhách pro zrak a sluch.

• Osobní anamnéza
  V typickém případě anamnéza při RS svědčí pro mnohočetné epizody odchylek ve více než jedné oblasti CNS, které se po určitý čas projevují. Definování epizod či symptomů příznačných pro RS může být pro pacienta obtížné, protože mu nemusí být zřetelné. A to činí diagnózu problematickou. Nejčastěji pacienti uvádějí potíže se zrakem, potíže s rovnováhou, dále senzorické či motorické poruchy. Tyto symptomy jsou přechodné a obvykle zmizí, alespoň při prvních několika projevech

• Zobrazení magnetickou rezonancí (MRI)
  Zobrazování magnetickou rezonancí se provádí za použití magnetického pole a na rozdíl od klasických technik, jako např. CT, nepoužívá záření X. MRI zobrazení odhalí oblasti změn v CNS (zánět, axonální ztráta, zjizvení), které mohou zcela vymizet, ale obvykle zanechávají oblasti trvalých změn. Tyto oblasti poškození se na MRI jeví jako světlejší oblasti a odpovídají „plakům“ nebo „lézím“. Jiné techniky MR mohou ukázat známky axonálního poškození nebo atrofie, tj. dlouhodobých následků RS. Informace, které poskytuje samotné zobrazení magnetickou rezonancí, není dostatečné k potvrzení diagnózy RS, protože léze podobné plakům mohou být pozorovány i u jedinců, kteří nemají RS. Když jsou však údaje z MRI použity ve spojení s časem a prostorem (diseminace procesu v prostoru CNS a v čase) a s anamnézou pacienta a jeho vyšetřením, pak je diagnóza jistější. MRI se stalo velmi cennou pomocí při diagnostice RS, protože umožní zobrazení poškození v CNS, včetně těch, které ještě nemusí vést ke klinickým projevům. Zobrazení MRI bylo též používáno k monitorování účinku léčby, např. beta-interferonem, v klinických zkouškách této léčby.