
„Zeptejte se neurologa, psychologa, urologa, fyzioterapeuta, sociálně-právního pracovnika“
Není na světě mnoho nemocí, kolem kterých by panovalo takové množství mýt a pověr, jako je roztroušená skleróza mozkomíšní (RS). Někteří lidé se mylně domnívají, že je to choroba nakažlivá, jiní si myslí, že nemocní mají v nepořádku nervy, proto „blázní“. Nebo díky nemoci zapomínají.
Nemoc s nenápadným začátkem a nepředvídatelným průběhem. Tak lze charakterizovat „eresku“. Nemocní mohou mít v počáteční fázi RS pocit, že neovládají své tělo, pociťují únavu, obtížně se pohybují, mají potíže se zrakem, inkontinencí. Typický nemocný vlastně neexistuje. Proto je někdy těžké nemoc diagnostikovat. U někoho se nemoc postupně zhoršuje tak, že nemůže chodit, jiný je na tom mezi prudkými záchvaty (ataky) choroby dobře. Nemoc je velmi individuální, u každého probíhá jinak, ale v žádném případě neplatí, že musí mít hrozný závěr.
Roztroušená skleróza není zhoubná choroba. Jestliže je objevena brzy, včas nasazena nejmodernější léčba a rehabilitace, lze s ní žít bez větších omezení po desetiletí. V naší zeměpisné šířce trpí RS přibližně jedna osoba z 900. A to není malé číslo. Proto je důležité, naučit se s ní žít. A toto platí nejen pro osoby s RS, ale hlavně pro jejich okolí.