
„Zeptejte se neurologa, psychologa, urologa, fyzioterapeuta, sociálně-právního pracovnika“

HIPOREHABILITACE („hippos“ řecky = kůň) - může být i pro Vás cestou ke zlepšení Vašeho zdravotnho stavu. Je totiž dlouhodobými průzkumy v zahraničí, ale i u nás, prokázáno, že se jedná o jednu z nejúčinnějších forem rehabilitace. Rehabilitace s pomocí pohybu koně, resp. jeho hřbetu do tří “rovin“. Při jejím dlouhodobém a pravidelném provozování se pak objevují velmi dobré výsledky zvláště u neurologických onemocnění. Především u dětské mozkové obrny a roztroušené sklerózy mozkomíšní.
yto tři „základní okruhy“ se vzájemně prolínají. Jednotlivé koňské „faktory“ (např. teplo koně, jeho srst, “mazlení“ a další) na klienty také spolupůsobí. Hipoterapie je léčbou prostřednictvím pohybu hřbetu koně. Je určena k léčbě nejen dětí, ale i dospělých (mnohdy i v pokročilejším věku). Je přitom využíván pravidelný krok koně, který postupně rozhýbe kyčelní kloub, jednotlivé obratle, až po krč. páteř. Zkrátka celý trup, včetně mozkomíšní oblasti. V pohybu jsou svaly i “svalíky“, které žádná jiná rehabilitace, včetně plavání, rozhýbat nedokáže. Na jezdce pak příznivě působí i teplota koně, která je o něco vyšší než u člověka. Může dojít k pozitivní úpravě vylučování, krev. oběhu atd. Viz např. zdrav. důvody ježdění p. prez. T. G. Masaryka (plíce).
mi účinky hipoterapie-hiporehabilitace, tak s příp. kontraindikacemi (později). Lekci vede zvl. školený fyzioterapeut - fyzioterapeutka. Koně připravuje cvičitel jezdectví. Při lekci je kůň veden za uzdu “vodičem“. Další člen týmu terapeutů může zabezpečovat klienta na koni z boku. Na koně klient nastupuje s pomocí rampy a v koordinaci s pokyny, příp. pomocí ved. týmu. Nutné je použití přilby, příp. dalších pomůcek. Kůň nemá sedlo. Sedí se na dece, s možností přidržení se madel připevněných na tzv. obřišnících (obepínají břicho koně). Hipoterapie , jejímž základem je „správný sed“ (tzv. „v koni), pomáhá především při napřímení páteře, ale i při zlepšení koordinace chůze, stability atd. Významná je rehabilitace i značně spastických svalů např. u vozíčkářů, paréz atd. Je také úspěšná při nácviku řeči a dalších „problémů“. V podstatě je výchozím okruhem hiporehabilitace.Z dalších okruhů se zde ještě zmíním o sportovním ježdění handicapovaných, které je v současné době již paraolympijským sportem, v němž (paradrezura) mají úspěchy i „Roskaři“ (Atlanta - 1. místo pro Německo, Austrálie...). V ČR se toto jezdectví provádí ve dvou disciplinách: paravoltiži a paredrezuře.
PARAVOLTIŽ je v podstatě gymnastika zdrav. postižených dětí (různých diagnóz) na koni. Kůň se pohybuje v kruhu a je cvičitelem vedený v kroku na dlouhém „laně“ tzv. lonži.
PARADREZURA je samostatné vedení koně klientem. Na rozdíl od hipoterapie, kde se „jen“ pasivně „veze“ a v podstatě kůň za něj, nebo s ním „cvičí“. V paradrezuře musí být klient natolik zkušený a zručný, že ovládá koně podle drezurních zásad. Stává se jezdcem, „řídícím“ koně dle zadání úloh na „drezurním obdélníku“ - jízdárně. Jezdec již cíleně zapojuje své svaly (i nohou) tak, aby „zajel“ úlohy, určené ve stupni jeho zdrav. klasifikace. Nebo pod odhledem cvičitele/ky jezdí to, „na co má“ a na čem se dohodnou. Třeba i ve volné přírodě, pokud jsou vhodné podmínky a je max. sníženo riziko pádu apod. Již 4 „Roskaři“ z Rosky Praha v posledních 7 letech získali řadu předních míst nejen na region. závodech a cenách, ale i mistr. titulů ČR za JK Kvítek, O. S. Bucephalos a JO TJ Orion Praha.
Miloslav Mlčkovský, vedoucí hiporehabilitace Roska Praha.
Přečtete si povídání o hiporekondičních pobytech od samotných účastníků:
Kladruby 2006
Želkovice 2005
Kladruby 2005