Psychoterapie je v Česku dlouhodobě nedostupnou službou. Zatímco potřeba péče o duševní zdraví roste, kapacity na to nestačí. Čekací doby na psychoterapii hrazenou ze zdravotního pojištění se v řadě regionů pohybují v měsících, někde i déle než rok. Mnoho lidí proto hledá pomoc mimo zdravotnický systém – a často naráží na obavu, že taková péče je příliš drahá.
Jak ale upozorňuje Česká asociace pro psychoterapii, psychoterapie mimo zdravotní systém nemusí být nutně plně hrazena z kapsy klienta. Většina zdravotních pojišťoven totiž nabízí příspěvky na psychoterapii v rámci preventivních programů.
Pojišťovny přispívají, i když terapeut nemá smlouvu
Minimálně sedm zdravotních pojišťoven v České republice umožňuje svým pojištěncům čerpat příspěvek na psychoterapii i tehdy, pokud ji poskytuje terapeut bez smlouvy se zdravotní pojišťovnou. Jde o tzv. nezdravotnickou psychoterapii, která probíhá mimo síť zdravotnických zařízení. Příspěvky se obvykle pohybují v řádu několika tisíc korun ročně a mohou pokrýt část nákladů na několik sezení. Konkrétní podmínky se liší podle pojišťovny – například maximální výší příspěvku, počtem hrazených sezení nebo požadavky na kvalifikaci terapeuta.
Klíčové je, že klient musí terapii absolvovat u psychoterapeuta zapojeného do preventivního programu dané pojišťovny. Právě s orientací v těchto možnostech pomáhá Česká asociace pro psychoterapii, která zveřejňuje přehled spolupracujících terapeutek a terapeutů i informace pro klienty.
Kolik je v Česku psychoterapeutů a kde je problém
Problémem není pouze financování, ale především nedostatek dostupných kapacit. Psychoterapeutů, kteří mají smlouvu se zdravotními pojišťovnami a mohou poskytovat péči plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, je v Česku dlouhodobě málo. Výsledkem je paradoxní situace: klienti mají nárok na hrazenou péči, ale reálně se k ní často nemají šanci dostat. Řada kvalifikovaných psychoterapeutů proto pracuje mimo zdravotnický systém – nikoli proto, že by o spolupráci s pojišťovnami nestáli, ale proto, že smluvní místa jsou omezená, administrativně náročná a v některých regionech prakticky nedostupná. Právě preventivní programy pojišťoven tak představují mezistupeň mezi plně hrazenou zdravotní péčí a samoplátcovskou službou.
Zjednodušeně řečeno dnes existují tři hlavní možnosti:
Psychoterapie hrazená ze zdravotního pojištění:
– pouze u terapeutů se smlouvou
– velmi omezené kapacity, dlouhé čekací doby
Psychoterapie mimo zdravotní systém s příspěvkem pojišťovny:
– terapeut bez smlouvy
– částečná úhrada v rámci prevence
– dostupnější varianta pro mnoho klientů
Plně samoplátcovská psychoterapie bez příspěvku:
– bez zapojení do programů pojišťoven
Pro řadu lidí je druhá varianta v současnosti jedinou realistickou cestou, jak se k psychoterapii dostat v rozumném čase.
Druhy terapie a vliv na dostupnost
Psychoterapie není jednotná služba, ale souhrn různých odborných směrů, které se liší metodami, délkou práce i tím, pro jaké potíže jsou nejvhodnější. Existuje například kognitivně-behaviorální terapie, psychodynamická terapie, humanistické přístupy, systemická a rodinná terapie, gestalt terapie nebo traumaterapeutické směry. Každý z nich má vlastní výcvikové požadavky a specifický způsob práce s klientem.
Právě tato rozmanitost je jedním z důvodů, proč je dostupnost psychoterapeutické péče složitější. Nejde jen o celkový nedostatek terapeutů, ale také o to, že klienti často hledají konkrétní typ terapie, který považují za nejvhodnější pro svůj problém. Pokud je v regionu málo odborníků daného směru, čekací doby se výrazně prodlužují, i když jiní terapeuti mohou mít volnější kapacity. Zároveň platí, že ne každý terapeut poskytuje péči hrazenou pojišťovnou a ne každý směr je v rámci veřejného systému stejně dostupný. Výsledkem je situace, kdy člověk může mít teoreticky možnost terapie, ale prakticky jen za cenu dlouhého čekání nebo nutnosti volit jiný přístup, než který preferuje. Rozdíly mezi směry tak nejsou jen odbornou otázkou, ale přímo ovlivňují reálnou dostupnost psychoterapie v Česku.
Duševní zdraví jako prevence, ne luxus
Podpora psychoterapie ze strany pojišťoven není jen vstřícným gestem vůči pojištěncům. Z pohledu systému jde o prevenci, která může v dlouhodobém horizontu snižovat náklady na léčbu závažnějších duševních i somatických onemocnění. Zástupci odborné veřejnosti proto dlouhodobě upozorňují, že bez posílení kapacit psychoterapie – jak ve zdravotnickém systému, tak mimo něj – se dostupnost péče o duševní zdraví v Česku výrazně nezlepší.
Zdroj: Helpnet.cz