Když si člověk pořídí tetování, neodehrává se změna jen na kůži. Nový mezinárodní výzkum ukázal, že část pigmentu se dostává i do lymfatických uzlin, kde může vyvolat zánět a ovlivnit, jak se v daném místě chová imunitní systém. Na studii se podíleli i vědci z Akademie věd ČR. Podle jednoho z autorů virologa Martina Paluse ale není důvod k panice, z výsledků nevyplývá, že by tetování někomu zničilo celkovou imunitu.
V čem je vaše studie průlomová?
V tom, že ukazuje uložení pigmentu nejen v kůži, ale i v mízních uzlinách. Právě tam pak dochází k dlouhodobé aktivaci imunitních buněk a k zánětlivé reakci, která může ovlivnit, jak imunitní systém v dané oblasti reaguje na další podněty. Třeba když se člověk v daném místě nechá očkovat. Hned bych ale zdůraznil, že to nutně neznamená, že by člověk měl kvůli tetování slabší imunitní systém. Spíš jde o to, že dochází k určitému biologickému ovlivnění v potetovaném místě.
Inkousty se ale přece musí testovat, ne?
Inkousty, které jsme testovali, splňovaly evropskou regulaci REACH, tedy limity pro obsah toxických a karcinogenních látek. Naše práce však ukazuje, že i při splnění těchto limitů může pigment vyvolávat biologickou reakci právě v imunitním systému. Regulace, kterou jsem zmínil, je mířená na chemickou toxicitu, u pigmentu jsme přitom pozorovali ještě další, biologický projev. Inkoust se dostává do mízních uzlin a může ovlivnit reakci v lokální spádové uzlině.
Jak rychle se pigment do lymfatických uzlin dostane?
Velmi rychle, v řádu minut až hodin po tetování. Část pigmentu zůstává vázaná v kůži, ale část se dostává do spádových uzlin. Buď přímo lymfou, nebo je přenesená makrofágy, tedy buňkami imunitního systému, které pohlcují cizorodé částice a zpracovávají je. Makrofágy si umí poradit s biologickým materiálem, jako jsou viry nebo bakterie. U nerozpustného pigmentu s tím ale mají problém. Pigment je může následně i poškozovat nebo způsobovat buněčnou smrt. Vzniká tak uzavřený cyklus neustálého pohlcování pigmentu a buněčné smrti makrofágů.
Jak dlouho pigment v mízních uzlinách zůstává?
Po léta. Většinu studie jsme prováděli na myších, ale kvalitativně jsme výsledky ověřovali i u lidí, u menšího počtu dostupných vzorků lymfatických uzlin. A přítomnost pigmentu se potvrdila i několik let po tetování.
Jaký typ té zánětlivé reakce tetování vyvolává?
Zánět probíhá ve dvou fázích. První fáze je akutnější a odehrává se zhruba dva dny po tetování. Pak přichází chronická fáze.
A jak taková chronická fáze vypadá?
Chronická fáze se nemusí navenek nutně projevovat. V uzlinách ale dochází k produkci látek, které signalizují ostatním imunitním buňkám, že zde probíhá zánět, že dochází k podráždění a dalšímu stimulu. Nemusí to být něco, čeho by si člověk symptomaticky všiml, ale imunitní systém v lokální uzlině je aktivní.
Které tetovací barvy se ukázaly jako nejproblematičtější a proč?
Nejproblematičtější byla červená a také černá, asi nejčastější tetovací barva. Vytvářely totiž shluky, které mají makrofágy větší problém odbourat.
Tetovaní se ale používá dlouhá léta v různých kulturách. Jsou to právě moderní barvy, které mohou být problematické? Nebo jsou škodlivé všechny barvy?
Liší se to podle látek, které se použijí. Z historie víme, že dřív se používaly jiné látky, dnes jsou bezpečnější. Pomohla i již zmíněná regulace REACH, zavedená roku 2022, která řeší přítomnost toxických nebo karcinogenních chemických látek. V inkoustech ale pro získání určité barvy nebo odstínu často musí být chemické příměsi, některé byly původně určené pro barvení plastů, barev a laků. Určitě má smysl hlídat, kde se člověk nechává tetovat a jestli je tam reálná kontrola materiálů a jejich původu, nebo jestli tatér používá jakékoliv barvy, jaké mu přijdou pod ruku.
Měl by si člověk dát pozor i na to, jak rozsáhlá má tetování a která místa na těle si nechává tetovat?
Tímhle jsme se přímo nezabývali, ale logika v tom je. Čím větší plochu těla budu mít potetovanou, tím víc volného inkoustu se může dostat do lymfatického systému. Pro potvrzení jsou ale potřeba provést další studie.
Co by si z toho tedy lidé měli vzít, abychom je teď závěry studie nestrašili?
Nedá se říct, že by tetování samo o sobě tlumilo imunitní odpověď. Člověk, který už tetování má, nemusí dělat žádná zvláštní opatření. A ani odstranění tetování moc nepomůže, protože odstraní pigment z povrchu kůže, zatímco inkoust, který je roznesený do lymfatického systému, tam zůstává dál. Takže z tohoto pohledu odstranění smysl nedává. U lidí, kteří se teprve tetovat nechávají, záleží na motivaci. Obecně je tetování bezpečné, pokud jsou dodržena hygienická pravidla a pracuje se s kvalitním materiálem. I když jsou ale tyhle podmínky splněny, může tu být biologická konsekvence v tom, že dojde k lokálnímu ovlivnění imunitní reakce. A otázka je, jak silný dopad má tetování na imunitu v čase. Zároveň lidé mají různé predispozice, genetiku, sklon ke vzniku nádorů. Pokud někdo ví, že má třeba zvýšené riziko rakoviny kůže, je to důvod být opatrný.
Proč jste vlastně začali zkoumat tetovací inkousty právě z pohledu imunologie? Měli jste už nějaké zprávy, že by barvy mohly být potenciálně rizikové pro imunitní systém?
Jedna z těch prvních otázek vyvstala během koronavirové pandemie. Šlo o to, jestli očkování do potetované paže nemůže vyústit v nižší efektivitu vakcíny.
Na co jste přišli?
Zjistili jsme, že bohužel zejména u mRNA vakcíny proti nemoci covid-19 se to může projevit. Současně se testovala i jiná vakcína, typ na bázi inaktivovaného viru proti chřipce, a tam naopak došlo k zesílení účinnosti, respektive zesílení odpovědi. Je to dané biologií a rozdílným způsobem, jak imunitní systém zpracuje vakcínu nebo látku, která je ve vakcíně obsažená. A protože lokální imunitní systém byl ovlivněný přítomností tetovacího pigmentu, reakce byla odlišná.
Mohl byste popsat, jak samotný výzkum probíhal? Zmiňoval jste, že jste zkoumali myši a výsledky pak testovali na lidech.
Téhle části se věnoval hlavní partner výzkumu, švýcarská strana. Počty myší byly nastavené tak, aby vyšly statisticky významné výsledky. Hlavní část výzkumu se tedy zaměřovala na myši a následně pak výsledky byly kvalitativně ověřené u lidí a na menším vzorku. Smyslem bylo ukázat, že biologický vliv pigmentu existuje, a dát tím podklad dalším studiím ve větším měřítku. Dopad totiž nemusí být jen na očkování. Může se to týkat i dalších věcí, jako jsou autoimunitní poruchy, infekce nebo i rakovina. Třeba my se v Biologickém centru Akademie věd ČR zaměřujeme hlavně na infekce.
Budete tedy ve výzkumu pokračovat?
Za českou stranu se chceme soustředit na vliv na infekční onemocnění. Zabýváme se viry přenášenými klíšťaty a komáry. Když má člověk přisáté klíště s klíšťovou encefalitidou, neznamená to automaticky, že se nemoc rozvine. Hodně v tom rozhoduje lokální imunitní odpověď. A pokud je lokální imunita ovlivněna tetováním, může dojít k odlišnému průběhu.
RNDr. Martin Palus, Ph.D. (1987)
Virolog a vedoucí Laboratoře arbovirologie na Parazitologickém ústavu Biologického centra Akademie věd ČR. Zabývá se výzkumem virových onemocnění člověka a možnostmi jejich léčby, zejména infekcí přenášených klíšťaty a komáry, jako je klíšťová encefalitida či západonilská horečka. Už během doktorského studia se podílel na zásadních objevech v oblasti klíšťové encefalitidy a vývoje nových léčebných strategií. Významně se zapojil i do výzkumu antivirotik proti viru Zika a během pandemie covidu-19 do diagnostiky, testování neutralizačních protilátek pro klinické využití a vývoje nových metod detekce viru. Je spoluautorem mezinárodně oceňovaných studií publikovaných mimo jiné v časopisech Nature a Journal of Experimental Medicine. Za své vědecké výsledky získal mimo jiné Prémii Otto Wichterleho a Cenu předsedkyně Akademie věd ČR pro mladé vědce. Ve své práci se zaměřuje na propojení základního výzkumu s otázkami, které mají přímý dopad na lidské zdraví.
Zdroj: Reportér Magazín https://reportermagazin.cz/101585/kam-az-se-dostane-tetovaci-inkoust-nova-studie-meni-pohled-na-imunitni-reakci/