„Hlavně se snaž! To lidi ocení,“ bylo mi již jako malému vtloukáno do hlavy. Ano, především u sportovních aktivit nemohla má „maličkost“,
která v devíti letech vážila takřka osmdesát kilo, nabídnout více než
SNAHU.
Lidé ji opravdu oceňovali! Při povinném lyžařském kurzu mi byl udělen
diplom za „udržování fyzické kondice instruktorů“ (byl jsem v jednom
kuse na zemi a sám se nezvedl). Toto ocenění se dalo vykládat
dvojznačně, kdyby k němu učitelka nedodala: „Ale jak on se snažil!“
Zhruba ve stejné době jsem také obsadil poslední místo v družinové
Superstar. Píseň „Tři citrónci“ ovšem musely po skončení soutěže
zazpívat všechny děti. Důvod? To já se přeci nejvíc snažil!
Snažil jsem se ještě dost let…
Pokračování ZDE
