Opět moc rád zdravím čtenáře blogu mojí sestry Radomíry Charvátové. Od posledního článku mám v nohách dalších 100 km. Hranice 400 ujitých kilometrů byla prolomena. Každý den tu přináší spoustu nových zážitků, poznávám nové lidi a procházím další městečka, vesnice, navštěvuji památky, kostely, chrámy a kláštery.
Po opuštění hlavního provinčního města Burgos, mých dalších 100 kilometrů probíhalo většinou v malebné, mírně zvlněné krajině, když jsme po etapách dlouhých mezi 20 a 30 kilometry spávali většinou v malých vesničkách, v hostelech či ubytovnách. Tyto ubytovny často spravují a provozují bývalí poutníci, peregrinos. A tak nám často i vypráví, kolikrát již Svatojakubskou cestu absolvovali. Dozvěděl jsem se tak, že existuje i velmi krásná varianta cesty, která jde z jižně položeného města Sevilla. Směrem na sever do Santiaga de Compostela. Je prý velice náročná, etapy jsou dlouhé, jde se často pustou krajinou a je zde málo zastávek. Ale má své kouzlo.
V 15. etapě opouštím parťáka Isaca. Puchýře mu dovolí jen kratší úseky a těší se na pár dní volna. Loučení bylo u sklenky vína s příslibem navštevy u nás či u něj ve Španělském Alicante.
Velmi silným zážitkem v rámci mých posledních 100 kilometrů byl vstup do oblasti Mesety. Meseta je rozsáhlá náhorní planina, která má rozměr 211 000 km2. Měl jsem to štěstí, že bylo hezké počasí a po několika kilometrech jsem se zastavil a s otevřenou pusou koukal na oblohu. Nekonečná pláň, silně modré nebe a do toho kontrastní bílé obláčky. Viditelnost desítky kilometrů. Stál jsem tam a připadal si jak zrnko písko v tomto nekonečném prostoru. Volal jsem to i svému Amigo Isacovi, který měl tuto etapu jít den po mně. Ten bohužel neměl takové štěstí, protože obloha byla druhý den zatažená, každopádně pro mě to bylo neskutečný zážitek a pocit vidět takový prostor jsem měl poprvé v životě. Těžko se to dalo vyfotit. Zkusil jsem to. Tak alespoň pro ilustraci foto u tohoto článku. Někteří průvodci tvrdí, že jít přes Mesetu je zdlouhavé a nudné. Ale pro mě byla tato obrovská planina, hned po přechodu Pyrenejí, zatím nejsilnějším zážitkem z celé Svatojakubské cesty.
Včera jsem procházel městem Sahagun. Díky radě od místních, bývalých poutníků, mi bylo doporučeno zajít do kláštera Santuario de la Virgin Peregrina, na kopci nad městem, který vydává oficiální potvrzení o tom, že máte za sebou půlku cesty Camino Francés. Obdržel jsem krásný list, který je hezčí než můj univerzitní diplom 🙂 a udělalo mi to radost. Mám památku na prvních 400 kilometrů cesty.
Moc vás zdravím! A snad se zase ozvu po dalších 100 kilometrech. Pěkný den a hodně sil do boje se všemi neduhy, které vás provází!
Fotky z cesty lze vidět na Instagramu frenchway_camino
Ahoj Marek
