Nepřízeň osudu pomáhají zvládat psí pomocnice

Koldová 1 (002)

Zdeňku Koldovou začaly vážné zdravotní obtíže pronásledovat zhruba před sedmi lety. Utrpěla mozkovou mrtvici, téměř přišla o zrak a lékaři jí navíc diagnostikovali i roztroušenou sklerózu.

Na jedno oko nevidí čtyřiačtyřicetiletá žena vůbec a na druhém jí zůstal jen zbytkový zrak. „Vidím hodně rozmazaně a pouze do půl metru, navíc jen část zorného pole,“ vysvětluje Zdeňka Koldová, která žije od narození na sídlišti v Ostravě-Zábřehu.

Brzy poté, co se její stav stabilizoval, oslovila ostravské středisko Tyfloservisu (Tyfloservis zajišťuje prostřednictvím sítě krajských středisek terénní a ambulantní sociální rehabilitaci nevidomých a slabozrakých po celém území ČR, pozn. red.) a začala se s instruktorkou učit, jak najít cestu k tramvajové zastávce, jak bezpečně projít přes sídliště i jak se dostat přes rušnou křižovatku u obchodního centra Kotva.

„I když to byly trasy, které jsem před onemocněním znala jako svoje boty, po ztrátě zraku jsem se je musela opravdu naučit. Těch tras samozřejmě není neomezené množství. Takže jsme nacvičovali, jak se dostanu ze svého bytu do obchodu, k lékaři či do práce,“ popisuje Koldová. Pokud ví, že bude cestovat městskou hromadnou dopravou nebo se bude muset vydat přes rušnou křižovatku, bere si s sebou i takzvanou „vépéenku“ (dálkový ovladač VPN 02, pozn. red.), což je přístroj podobný vzhledem i velikostí klíčence na auto. Ten umí zvukově spustit semafory, majáčky na nádraží nebo dát signál řidiči tramvaje, že nastupuje nevidomý člověk.

Koldová říká, že část lidí se snaží osobě s handicapem pomoci, ale najdou se i ti méně ohleduplní. „Když někdo spatří člověka s bílou holí a třeba i s vodicím psem, očekávala bych, že mu uhne z cesty a nechá je projít. Ale už jsem se přesvědčila, že na takovou ohleduplnost se úplně spoléhat nedá. Hrozbou jsou i psi, které mají jejich majitelé na volno, a přitom je neovládají. Ti mohou znervóznit mého vodicího psa. A případy, kdy se mi cizí pes zakousl do slepecké hole, těch už bylo také dost,“ vzpomíná na některé ne zrovna příjemné zážitky.

Pomocníci i mazlíčci

Jejími pomocníky, kamarády a zároveň trochu i mazlíčky jsou dvě vodicí fenky, Malina a Isabela. Malina je kříženec, už oslavila třinácté narozeniny, Isabela je fenka australského ovčáka, nedávno porodila šest štěňátek. „O Malině jsem s nadsázkou říkala, že to je nejmenší vodicí pes na světě. Teď už je ,v důchodu‘, její povinnosti naplno převzala Isabela. Vodicí psi jsou pro člověka, který nevidí, hodně užitečným pomocníkem. Ale není to tak, jak si mnoho lidí představuje, že vodicí pes vás dokáže provést místy, která sám nezná a nemá je nacvičená. Ovládá několik základních tras. Pokud se však dostane na místo, které nezná, pak ani on nevidomému příliš nepomůže,“ upozorňuje Koldová, s níž si povídáme před třípodlažním domem, ve kterém má byt. A je poznat, že je tu mezi svými. Z okna v přízemí na ni volá sousedka, stejně tak se hlásí i soused, který právě zaparkoval auto. Zamává, zavolá a pak se pomazlí nejprve s Isabelou a pak i s Malinou.

Lockdown? To byla těžká zkouška

„Musím přiznat, že ten poslední rok je pro mě i mé vodicí psy náročný. Z těch omezení se nás hodně dotklo uzavření obcí a okresů. Lidé nemohli z města a chodili se projít do parků. Třeba tady kousek v Bělském lese si málem šlapali na hlavy, jak si chtěli užít procházek. Proto začali korzovat i po ulicích a to pro mě znamenalo, že jsem Malinu a Isabelu nemohla ani pořádně nechat proběhnout. Takže jsme na procházky moc nechodili a musela jsem omezit i nákupy. Bez pomoci rodiny bych tu situaci zvládala jen velmi obtížně. Navíc teď máme rozkopané kvůli rekonstrukci celé sídliště a dá mi práci, než se naučím chodit po nových chodnících a zvyknu si na všechny ty změny,“ vysvětluje žena s milým úsměvem a krátkou odpovědí, že žádná sláva, ale snad se to zlepší, zvládne s nadhledem i můj dotaz, jak je na tom momentálně po zdravotní stránce. Rychle se však rozpovídá o svých fenkách a upřesní, koho obdarovala štěňaty, jež se nedávno narodila Isabele.

Zdeňka Koldová je sama trenérkou vodicích psů a mohla by o tom, jak je třeba s nimi cvičit, dlouho povídat. „Isabela nedávno úspěšně obstála ve zkoušce na pasteveckého psa. Ale bez ní bych se neobešla, stejně jako bez Maliny,“ dodává chvíli předtím, než se rozloučíme. Důchodkyně Malina a Isabela totiž dávají najevo, že pobíhání pod okny paneláku už je přestává bavit a je čas vydat se na procházku.

Zdroj: Inspirante.cz

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email