Search
Close this search box.

4. ZÁPIS DO DENÍKU s RS do Santiaga de Compostela – Už se blíží 200. kilometr

IMG_20230607_151928_787

Moc zdravím všechny čtenáře blogu mojí milované sestry Radky Charvátové. Více než cestovatelské zprávy, jsou tyto články určeny vám, pacientům s roztroušenou sklerózou, kteří nemáte tu možnost jít tuto krásnou, Svatojakubskou cestu. Tak se vám pokouším, alespoň touto formou, zprostředkovat zážitky a třeba se zasníte a budete myslet chvíli na příjemnější věci. Kdybyste chtěli vidět fotky k tomuto povídání, zřídil jsem instagramový účet Frenchway_ camino, kam dávám každý den několik fotek.

Od posledního článku uplynuly tři dny a tím pádem mám v nohách spolu se svými kamarády (amigos), které jsem potkal na této Svatojakubské cestě, další tři etapy. Kdo jde tuto cestu sám, tak je více otevřený k ostatním lidem a udělá si zde spoustu přátel. Lidé s různými osudy kolem vás prochází, často se s nimi dáte do řeči, zjistíte že se jedná o lidi z celého světa, až vás to překvapí, jen pár poutníků pro ilustraci z dneška: kněz z Chile, učitelka Španělštiny z Floridy, dva mladí manažeři z Holandska, dvě paní z Guatemaly, skupina Korejců, mladá holka z Kanady, statný týpek z Bostonu (veděl o hokejovém týmu Boston Bruins včetně Čecha Pastrňáka) 17letý klučina z Hongkongu, atd..

Šestou etapou byla trasa z městečka Estella do malého města Los Arcos. Na Los Arcos bylo moc pěkné náměstí s katedrálou, pod kterou se dalo sednout si, dát si něco na pití, výbornou kávu nebo ochutnat místní jídla. Mě čekala Paella, typické jídlo Španělska. Poprvé nás zde zachytil déšť a to hodně silný, doslova průtrž mračen. Než jsem doběhl z náměstí na ubytovnu, vzdálenost 20 metru, i s báglem na zádech, tak jsem byl jako bych vylezl ze sprchy.

Následující den vyrážíme brzy ráno přesně v 6:00 na 7. etapu, směrem do města Logroňo. Jít takto brzo ráno znamená, že se vyhnete těm největším vedrům a vzdálenost mezi 20 a 30 km jste schopni absolvovat převážně v lepších teplotách, bez přehřátých měst a vyprahlé krajiny.

Na tuto trasu jsem se moc těšil, protože cestou jsme vstoupili do oblasti La Rioja. Tato oblast je celosvětově vyhlášená pro svoje vína, převážně červená a bylo to poznat již cestou.

Obrovské lány vinic, které byly nádherně opečované, v načervenalé zemině. Je to zdroj obživy celého regionu a vína jsou zde opravdu vynikající. Cíl této etapy byl ve městě Logroňo a hádejte, co jsem si dal jako první, po příchodu do města?. J

A to ještě dřív, než jsem vůbec došel na ubytování :). Vidět ty neskutečné lány vinic, tak myslite na jedinou věc a to dát si sklenku dobrého vína. V baru jsem náhodně ukázal na jednu z lahví vína Rioja, bylo výtečné, netřeba složitě vybírat.

Dnešní, 8. etapa, byla cesta z Logroňa do městečka Najéra. Tím, že jsme stále v oblasti La Rioja, tak celou cestu do města Najera lemovaly obrovské lány vinic. Už teď vím, že tuto oblast nebude lehké opustit, protože výhledy na zvlněnou krajinu s množstvím vinic, příjemnými lidmi, teplým podnebím, to je prostě paráda a každý milovník vína by se sem měl podívat.

Tato 8., opět krásná, 29 km dlouhá etapa, byla pro ty z Vás, kteří žijete v Domově Svatého Josefa, jediném zařízení pro nemocné s RS v ČR.

Moc vás zdravím, držím palce, užívejte každého pěkného dne!

Zítra překonám 200. kilometr cesty a každý den je tu spousta zážitků, obyčejných věcí, mezi obyčejnými lidmi. Jsou to jiné zážitky než z velkých turistických měst a resortů, jste zde mnohem blíže přírodě a i místním lidem.

Marek Matula

A proč Marek, brácha naší blogerky Radky Charvátové putuje právě do o Santiaga de Compostela?

Radka k tomu do svého blogu napsala:

Můj malý bráška se rozhodl, za nás pacienty s RS putovat měsíc 780 km. A od toho okamžiku Vám budu přinášet jeho deník z cest.

Je to 6 let, kdy jsem na posledních 100km mohla na pouti doprovodit kamarada Honzu Duška, take pacienta. Honza nyní žije v jediném zařízení pro nase pacientys RS v Domově Svatého Josefa v Žirči a své cestovatelské sny sní stále! Má za sebou již i Černobyl na kolečkách a moc rád by i “ ujel do divočiny na Aljasšku:-).

Drzim bráškovi i Honzikovi pěsti a děkuji že žijí i naše sny a dodavají nám naději, že nemocí vše nekončí.

Předešlé zápisy z cesty Marka najdete ZDE

Facebook
Twitter
LinkedIn
WhatsApp
Email