8. ZÁPIS DO DENÍKU s RS do Santiaga de Compostela – V Santiagu na náměstí (Radomíra Charvátová)

Ahoj všem čtenářům blogu Radky. Dnes pro vás mám poslední příspěvek z cesty Camino Francés. Posledních několik dní putování ubíhaly kilometry pocitově rychleji, protože ukazatele říkaly, kolik zbývá. A to číslo bylo menší a menší. Bylo cítit i na všech poutnicích, že cíl je blízko. Nemluvilo se o ničem jiném.

7. ZÁPIS DO DENÍKU s RS do Santiaga de Compostela – Santiago na dohled (Radomíra Charvátová)

Ahoj, moc vás zdravím! Píši po delší pauze. Vše je ok, nohy krásně šlapou. Dobrá nálada každý den. Jen tu člověk trošku bojuje s vedrem.  Když dorazím odpoledne do cíle etapy, tak většinou studená sprcha a můj mozek už není schopen vyplodit žádnou rozumnou větu. 😀

Tak jsem čekal na vhodnou příležitost, až budu moci poskládat myšlenky dohromady.

V této době již nepočítám, kolik jsem toho už ušel. Ale sleduji ukazatele, které sdělují, kolik toho zbývá. To je na jednu stranu fajn, protože si řekněte, že vaše cesta se blíží konci. A na druhou stranu mě to každý den nutí se zamyslet, protože ty krásy, které člověk prožívá každý den, ať jsou to již nádherné přírodní scenérie, historické stavby, kulturní památky poznávání místního života, nová přátelství….to bude chybět. Cesta je cíl a o Caminu to platí obzvlášť. Camino vás nabíjí, přivádí na jiné myšlenky dává sílu. Camino je i o lidech, co to jdou s Vámi, jejich osudech, přáních.

Taky pozoruji, co dokáže všechno lidské tělo. Měl jsem několik etap, kdy se šlo přes 35 km a už docházely síly. Hlavně skrz vedro, protože jít na španělském slunci i jen třeba hodinu, tak to z vás vytáhne veškerou sílu. Ale pokud má člověk silnou mysl a ta poručí, tak tělo poslouchá. I když už nemůže. Potvrdí se vám pravda, kterou slýcháte, že bolest je jen stav mysli a dá se překonat, mozek vydá pokyn a nohy jdou, musí to respektovat, ať se jim to líbí, či ne.

Aktuálně mi zbývá méně než 130 km do Santiaga de Compostela. Jsem již v Galicii. Na ulicích měst můžete slyšet jejich jazyk, který podle mého názoru i preferují před španělštinou. Jsou na to hrdí. Galicie je známá svou výbornou kuchyní. Hlavním městem Galície je právě cíl cesty poutníku Santiago de Compostela. Vstup do této oblasti proběhl přes krásné hory. Měl jsem to štěstí, že jsem do Galicie vstoupil brzy ráno, při rozednění a bylo to něco neskutečného.

Poslední dny jsem potkal řadu zajímavých lidí. Za zmínku stojí sympatický chlapík z Německa, který vyšel 1. března z Lipska. V Německu teď vyšel článek o jeho cestě. A jemu sem volala německá televize a dělala online interview. Zkuste se podívat na mapu, jak daleko je Lipsko od Santiaga. Neskutečný výkon.

Cesta mě předešlé dny vedla přes krásná města a rád bych zde zmínil nádherné katedrály a to v městě Leon a následně i v městě Astorga. Jsou to impozantní stavby. Pro mnohé poutníky je to možnost, zajít na tak krásném místě na mši, a nabrat další sílu do cesty i do života. Já měl to štěstí, že jsem procházel Astorgou, zrovna když začínala mše. Tak jsem se jí zúčastnil. A to byl další silný zážitek z cesty. Foto katedrály přikládám. Na instagram dávám fotky z každého dne cesty frenchway_camino

Posílám pozdravy, poslední článek zde napíši už ze Santiaga, kam bych měl dorazit v pátek 30 června.

Přeji vám pěkný  týden a ahoj tady v pátek!

Marek Matula, ten malý bráška Radky Charvátové 

6. ZÁPIS DO DENÍKU s RS do Santiaga de Compostela – 400 km v nohách, listina ze Sahagunu (Radomíra Charvátová)

Opět moc rád zdravím čtenáře blogu mojí sestry Radomíry Charvátové. Od posledního článku mám v nohách dalších 100 km. Hranice 400 ujitých kilometrů byla prolomena. Každý den tu přináší spoustu nových zážitků, poznávám nové lidi a procházím další městečka, vesnice, navštěvuji památky, kostely, chrámy a kláštery. 

Po opuštění hlavního provinčního města Burgos, mých dalších 100 kilometrů probíhalo většinou v malebné, mírně zvlněné krajině, když jsme po etapách dlouhých mezi 20 a 30 kilometry spávali většinou v malých vesničkách, v hostelech či ubytovnách. Tyto ubytovny často spravují a provozují bývalí poutníci, peregrinos. A tak nám často i vypráví, kolikrát již Svatojakubskou cestu absolvovali. Dozvěděl jsem se tak, že existuje i velmi krásná varianta cesty, která jde z jižně položeného města Sevilla. Směrem na sever do Santiaga de Compostela. Je prý velice náročná, etapy jsou dlouhé, jde se často pustou krajinou a je zde málo zastávek. Ale má své kouzlo. 

V 15. etapě opouštím parťáka Isaca. Puchýře mu dovolí jen kratší úseky a těší se na pár dní volna. Loučení bylo u sklenky vína s příslibem navštevy u nás či u něj ve Španělském Alicante.

Velmi silným zážitkem v rámci mých posledních 100 kilometrů byl vstup do oblasti Mesety. Meseta je rozsáhlá náhorní planina, která má rozměr 211 000 km2.   Měl jsem to štěstí, že bylo hezké počasí a po několika kilometrech jsem se zastavil a s otevřenou pusou koukal na oblohu. Nekonečná pláň, silně modré nebe a do toho kontrastní bílé obláčky. Viditelnost desítky kilometrů. Stál jsem tam a připadal si jak zrnko písko v tomto nekonečném prostoru. Volal jsem to i svému Amigo Isacovi, který měl tuto etapu jít den po mně. Ten bohužel neměl takové štěstí, protože obloha byla druhý den zatažená, každopádně pro mě to bylo neskutečný zážitek a pocit vidět takový prostor jsem měl poprvé v životě. Těžko se to dalo vyfotit. Zkusil jsem to. Tak alespoň pro ilustraci foto u tohoto článku. Někteří průvodci tvrdí, že jít přes Mesetu je zdlouhavé a nudné. Ale pro mě byla tato obrovská planina, hned po přechodu Pyrenejí, zatím nejsilnějším zážitkem z celé Svatojakubské cesty.

Včera jsem procházel městem Sahagun. Díky radě od místních, bývalých poutníků, mi bylo doporučeno zajít do kláštera Santuario de la Virgin Peregrina, na kopci nad městem, který vydává oficiální potvrzení o tom, že máte za sebou půlku cesty Camino Francés. Obdržel jsem krásný list, který je hezčí než můj univerzitní diplom 🙂 a udělalo mi to radost. Mám památku na prvních 400 kilometrů cesty.

Moc vás zdravím! A snad se zase ozvu po dalších 100 kilometrech. Pěkný den a hodně sil do boje se všemi neduhy, které vás provází!

Fotky z cesty lze vidět na Instagramu frenchway_camino

Ahoj Marek

5. ZÁPIS DO DENÍKU s RS do Santiaga de Compostela – Kousek do 300. kilometru (Radomíra Charvátová)

Moc zdravím všechny čtenáře blogu Radky Charvátové. A nově i sdružení mladých, kteří mají tuto nemoc a jsou sdružení ve skupině: Mladí sklerotici. Děkuji vám moc za vaše vzkazy. Já na vás myslím každý den, jste mladí. Dejte si do vašich životních přání uspořádat tuto cestu, protože zážitky z ní vynahradí několik let jiných dovolených. Určitě to zvládnete! Když ne celou, tak některý úsek 😉.

4. ZÁPIS DO DENÍKU s RS do Santiaga de Compostela – Už se blíží 200. kilometr (Radomíra Charvátová)

Moc zdravím všechny čtenáře blogu mojí milované sestry Radky Charvátové. Více než cestovatelské zprávy, jsou tyto články určeny vám, pacientům s roztroušenou sklerózou, kteří nemáte tu možnost jít tuto krásnou, Svatojakubskou cestu. Tak se vám pokouším, alespoň touto formou, zprostředkovat zážitky a třeba se zasníte a budete myslet chvíli na příjemnější věci. Kdybyste chtěli vidět fotky k tomuto povídání, zřídil jsem instagramový účet Frenchway_ camino, kam dávám každý den několik fotek.

Od posledního článku uplynuly tři dny a tím pádem mám v nohách spolu se svými kamarády (amigos), které jsem potkal na této Svatojakubské cestě, další tři etapy. Kdo jde tuto cestu sám, tak je více otevřený k ostatním lidem a udělá si zde spoustu přátel. Lidé s různými osudy kolem vás prochází, často se s nimi dáte do řeči, zjistíte že se jedná o lidi z celého světa, až vás to překvapí, jen pár poutníků pro ilustraci z dneška: kněz z Chile, učitelka Španělštiny z Floridy, dva mladí manažeři z Holandska, dvě paní z Guatemaly, skupina Korejců, mladá holka z Kanady, statný týpek z Bostonu (veděl o hokejovém týmu Boston Bruins včetně Čecha Pastrňáka) 17letý klučina z Hongkongu, atd..

6. etapou byla trasa z městečka Estella do malého města Los Arcos. Na Los Arcos bylo moc pěkné náměstí s katedrálou, pod kterou se dalo sednout si, dát si něco na pití, výbornou kávu nebo ochutnat místní jídla. Mě čekala Paella, typické jídlo Španělska. Poprvé nás zde zachytil déšť a to hodně silný, doslova průtrž mračen. Než jsem doběhl z náměstí na ubytovnu, vzdálenost 20 metru, i s báglem na zádech, tak jsem byl jako bych vylezl ze sprchy. 

Následující den vyrážíme brzy ráno přesně v 6:00 na 7. etapu, směrem do města Logroňo. Jít takto brzo ráno znamená, že se vyhnete těm největším vedrům a vzdálenost mezi 20 a 30 km jste schopni absolvovat převážně v lepších teplotách, bez přehřátých měst a vyprahlé krajiny.

Na tuto trasu jsem se moc těšil, protože cestou jsme vstoupili do oblasti La Rioja. Tato oblast je celosvětově vyhlášená pro svoje vína, převážně červená a bylo to poznat již cestou.

Obrovské lány vinic, které byly nádherně opečované, v načervenalé zemině. Je to zdroj obživy celého regionu a vína jsou zde opravdu vynikající. Cíl této etapy byl ve městě Logroňo a hádejte, co jsem si dal jako první, po příchodu do města?. J

A to ještě dřív, než jsem vůbec došel na ubytování :). Vidět ty neskutečné lány vinic, tak myslite na jedinou věc a to dát si sklenku dobrého vína. V baru jsem náhodně ukázal na jednu z lahví vína Rioja, bylo výtečné, netřeba složitě vybírat.

Dnešní, 8. etapa, byla cesta z Logroňa do městečka Najéra. Tím, že jsme stále v oblasti La Rioja, tak celou cestu do města Najera lemovaly obrovské lány vinic. Už teď vím, že tuto oblast nebude lehké opustit, protože výhledy na zvlněnou krajinu s množstvím vinic, příjemnými lidmi, teplým podnebím, to je prostě paráda a každý milovník vína by se sem měl podívat. 

Tato 8., opět krásná, 29 km dlouhá etapa, byla pro ty z Vás, kteří žijete v Domově Svatého Josefa, jediném zařízení pro nemocné s RS v ČR. 

Moc vás zdravím, držím palce, užívejte každého pěkného dne!  

Zítra překonám 200. kilometr cesty a každý den je tu spousta zážitků, obyčejných věcí, mezi obyčejnými lidmi. Jsou to jiné zážitky než z velkých turistických měst a resortů, jste zde mnohem blíže přírodě a i místním lidem.

3. ZÁPIS DO DENÍKU s RS do Santiaga de Compostela – Prvních 100 km zdoláno (Radomíra Charvátová)

Třetí  etapou je cesta z města Zubiri do velmi slavného města v oblasti Navara a to do Pamplony. Pamplona je typická býčími závody a to tak, že do ulic pustí stádo býků, které se prohání městem, přičemž spousty lidí, jak místních, tak i turistů před nimi utíkají. Je to velmi zvláštní zvyk, který má řadu příznivců, ale zároveň i odpůrců. Místní říkali, že je i běžné, že při závodě jsou velmi važná, či i smrtelná zranění, v tlačenici lidí, či od býků. Koukněte na YouTube, je tam  řada videí s touto šíleností, stačí zadat: Pamplona Bull run. 

Pamplona je krásné město s obrovskou gotickou katedrálou, takže po příchodu do města jsme ještě dalších 10km nachodili při prohlídce města.

Bohužel byl zrovna pátek a před naším hostelem v centru města probíhala velká párty, tj. spánku bylo skrz rachot na ulici minimum a následující, 4. etapa z města Pamplona byla skoro očistcem :).

Po 24 kilometrech byl cíl město Puente la Reina (Královnin most). Jak název napovídá, dominantou města je nádherný románský most. Již druhou etapu jdu ve společnosti Isaca, což je fajn chlapík ze španělského Alicante, kde pracuje jako policajt. Máme stejné tempo a i pohled na svět, takže ok parťák na cesty, mluvíme spolu anglicky, což je nejbežnější jazyk na caminu. Cestou se k nám přidá ještě Němka Birgit (viz. foto) a společně dojdeme do malebného města Puente la Reina. Po dosažení cíle se moc těšíme na fajn večeři a potom hned dospat chybějící hodiny z probdělé Pamplony.

Pátá etapa následující den má cíl ve městě Estella, které nás rovněž překvapilo spoustu historických staveb. Už si na to pomalu zvykám, že každá vesnice či malé městečko jsou plné památek, je zde cítit historie ze všech koutů.

Obrovskou výhodou camína je i to, že jdete oblastí, kam byste se jako běžný turista, nikdy nepodíval a zjišťujete, že vám to přirůstá k srdci víc, než kdyby člověk letěl do Barcelony, Madridu a podobných velkých turistických destinací….

Buen camino!
Pozdrav všem pacientům s RS, zdravím Vás, přeji hodně sil, do boje s touto nemocí, jdu i za vás!
Ozvu se zase za pár dní.

Marek Matula

A proč Marek, brácha naší blogerky Radky Charvátové putuje právě do o Santiaga de Compostela?

Radka k tomu do svého blogu napsala:

Můj malý bráška  se rozhodl, za nás pacienty s RS putovat měsíc 780 km. A od toho okamžiku Vám budu přinášet jeho deník z cest.

Je to 6 let, kdy jsem na posledních 100km mohla na pouti doprovodit kamarada Honzu Duška, take pacienta. Honza nyní žije v jediném zařízení pro nase pacientys RS v Domově Svatého Josefa v Žirči a své cestovatelské sny sní stále! Má za sebou již i Černobyl na kolečkách a moc rád by i “ ujel do divočiny na Aljasšku:-).

Drzim bráškovi i Honzikovi pěsti a děkuji že žijí i naše sny a dodavají nám naději, že nemocí vše nekončí.

Předešlé zápisy z cesty Marka najdete ZDE

2. ZÁPIS DO DENÍKU s RS do Santiaga de Compostela – První kilometry (Radomíra Charvátová)

První trasou frenchway camino z městečka Saint-Jean-Pied-De-Port je nádherná horská etapa. Nutno podotknout, že zdolání této trasy není opravdu nic lehkého, je to 25 km s tím, že prvních 20 km se jde prakticky stále do kopce a po dosažení nejvyššího bodu trasy, který je ve výšce 1400 m následuje klesání dolů do Roncesvalles které leží již ve Španělsku. Tato horská trasa francouzské cesty camino nabízí neskutečné výhledy na Pyreneje, do zelených údolí a prostirných luk.

Cestou potkáte volně pobíhající koně, pasoucí se ovce a krávy. I když se jedná o náročnou trasu zážitek z cesty je úplně vynahrazen malebnosti krajiny.

Cestou je možnost se občerstvit a doplnit vodu zhruba po 9 km od opuštění francouzského městečka Saint-Jean. Velký velký obdiv mají starší lidé kteří se rovněž vydávají na toto trasu, cestou jsem potkal dvě japonské babičky zřejmě dobře trénované, respekt!

Po absolvování trasy vás čeká krásný Alberque ve Španělském městečku Roncesvalles, kde vás ubytují v klášteře s výbornou večeří.

Po pořádném spánku ráno vyrážím směr městečko Zubiri. Je to mírně zvlněná, 21 km dlouhá trasa člověk si krásně protáhne nohy po náročném přechodu Pyrenejí, takže jsem si cestu náramně užil a celou ji prokecal ze sympatickou skupinkou Španělů.

Zítra vyrážím směr Pamplona, což je hlavní město oblasti Navara s krásnou gotickou katedrálou a velmi zajímavou historii, takže kromě chození mě čeká i trošku trochu památek.

Moje doporučení pro všechny začínající poutníky jsou dobré trailové boty, vzdušné, nízké. Ti co měli vysoké, trvdé pohorky, tak chudáci řešili po horské etapě první puchýře, takže určitě spíše vzdušné boty. Nekoupat nohy v potoku, protože kůže změkne a následný pochod nohy zničí, i když je to velmi lákavé a příjemné zchlazení.

AHOJ! a pokud to vyjde ozvu se zase za pár dní.

Marek Matula

A proč Marek, brácha naší blogerky Radky Charvátové putuje právě do o Santiaga de Compostela?

Radka k tomu do svého blogu napsala:

Můj malý bráška  se rozhodl, za nás pacienty s RS putovat měsíc 780 km. A od toho okamžiku Vám budu přinášet jeho deník z cest.

Je to 6 let, kdy jsem na posledních 100km mohla na pouti doprovodit kamarada Honzu Duška, take pacienta. Honza nyní žije v jediném zařízení pro nase pacientys RS v Domově Svatého Josefa v Žirči a své cestovatelské sny sní stále! Má za sebou již i Černobyl na kolečkách a moc rád by i “ ujel do divočiny na Aljasšku:-).

Drzim bráškovi i Honzikovi pěsti a děkuji že žijí i naše sny a dodavají nám naději, že nemocí vše nekončí.

Předešlé zápisy z cesty Marka najdete ZDE

1. ZÁPIS DO DENÍKU – Jdu za paciety s RS do Santiaga de Compostela (Radomíra Charvátová)

31.5. vyrážím z francouzského městečka v Pyrenejích, Saint-Jean-Pied-de-Port směr Santiago de Compostela. Tato Svatojakubská cesta nese název Francouzská (Camino Francés), začíná kousek od hranic se Španělskem. Je téměř 800 km dlouhá a její zdolání vám přinese spoustu zážitků a často i odpověď na životní otázky.

Tuto cestu jsem se rozhodl absolvovat, abych si utřídil myšlenky, dělal to, k čemu jsou naše nohy určeny, tj. jít.

Jít krajinou, městy, navíc krásnou krajinou severního Španělska, se spoustou historie.  Chci to jít to za lidi, kteří nemají to štěstí, nezvládli by to, nebo jim osud do života nadělil těžkou překážku. Pokud by nějaká zpráva či fotka z cesty udělala někomu radost, tak to splnilo svůj účel.

Měli bychom si vážit obyčejných věcí, že ráno vstaneme a venku je hezky a můžeme někam jít, můžeme dělat to, co máme rádi, být za to vděční, protože ne každý má to štěstí, prostě máme žít pro každy jeden den. 

Svatojakubská cesta je 1000 let stará poutní cesta, těší se velké oblibě poutníků z celého světa, je rozvětvená po celé Evropě.

Je to jedna z nejznámějších poutních cest světa, která láká sportovce, nábožensky založené lidi i cestovatele. Jde krásnou krajinou, je zde možnost potkat nové lidi, slyšet jejich osudy, vrátit se k tomu základnímu, co člověk potřebuje, mít, kde složit večer hlavu, bez zbytečného luxusu, odprostit se od většiny vymožeností současného světa, na chvilku vystoupit ze systému, ve kterém žijeme.

Mít čas myslet na naše nejbližší. 

Cesta je cíl.

Marek Matula, ten malý bráška Radky Charvátové 🙂