Rok a půl utekl jako voda (Deník sklerotičky)

V posledním článku z dubna 2024 jsem slíbila, že se snad ozvu dřív než za rok. No už je to zase rok a půl…

Druhý porod proběhl stejně dobře jako ten první. Akorát jen o trochu rychleji. Detaily si ale nechám pro sebe. 

Když jsem psala poslední článek, byla jsem podruhé těhotná. Druhorozený syn si dával na čas stejně jako Jenda. Na svět se ale rozhodl přijít sám v noci před nástupem na vyvolání.

Nebudu tu popisovat detaily, jsou to osobní zážitky, které jsem sdílela jen s rodinou a blízkými kamarádkami. Víte, jak to chodí, když si ženský začnou povídat o svých porodech. Stateční chlapi to vydrží, slabší odcházejí 😁.

Ale něco vám přece jen prozradím. V průběhu těhotenství jsem poslouchala různé podcasty      o porodech, afirmace, meditace apod. Nejvíc mi v hlavě ale utkvěla věta kamarádky: „Jani, já si celou dobu říkala, že kontrakce je kámoš.“ A ukázala mi fotku, jak oblečená v bundě a botách leží doma na chodbě a čeká, až ji muž odveze do porodnice 😁.

Ok, takže kontrakce je kámoš, kontrakce je kámoš, kontrakce je kámoš… Já se s kontrakcemi tak skámošila, že jsme to málem nestihli do porodnice. Manžel ve 23.56 parkoval u nemocnice, běžel mi pro vozík a v 0.18 se syn narodil. „No, maminko, takhle se chodí k porodu.“😅

Měla jsem štěstí a děkuji vesmíru, a hlavně svému tělu, že na oba porody vzpomínám                        s láskou.  A díky za zdravé syny. To je nejvíc.

Poslední dny před porodem jsem často přemýšlela nad tím, jaké to bude, až budeme mít děti dvě (ty vado, dvě děti??). Trochu jsem se bála, že Jenda nezvládne, že svou pozornost budu muset dělit. Do teď nás měl jen pro sebe. Mile ale překvapil. Brášku má rád. 

Poslední dny před porodem jsem si snažila s Jendou užít. Četli jsme si večer před spaním a já se trochu bála, jak to bude dál. Budu mu zvládat ještě číst? Budu mít ráda obě děti stejně? Přijme Jenda mladšího brášku? Do porodnice jsem odjížděla od malého chlapečka. Když ale za mnou Jenda přijel na návštěvu, najednou jsem v něm viděla velkého kluka! V mých očích za jeden den tak neuvěřitelně vyrostl a jakoby zmoudřel. Už to nebyl malý kluk ale velký brácha

Malej na něj odmala krásně reagoval, pořád se na něj smál, začal ho vnímat hodně brzy. Kluci mají pěkný vztah. Miluju ty chvíle, když si spolu hrají. Každý sice po svém a za sebe, ale v takové zvláštní symbióze. Do doby, než mladší sáhne Jendovi na hračky nebo mu něco rozbije. Pak nastane peklo 😁.

Při pohledu na druhé miminko mi bylo hned jasné, že v náručí držím úplně jiný level, než byl Jenda. Vzhledově téměř jako dvojčata, ale povahově každý úplně jiný.

Juniorovi říkáme divoký sameček. Oproti Jendovi je to fakt divoch. Už v porodnici mi bylo jasné, že v náručí držím trochu jiný level 😁. J. je živel, je rychlý, hlasitý, usměvavý, jde si za svým. Ráno, když si ho beru do postele, tak nás zásadně budí buď lepákem po obličeji nebo taháním za vlasy. A Jenda chudák drží.

Malej v noci samozřejmě nespí (to by bylo, aby mi aspoň jedno dítě dobře spalo). Kéž by se budil každé 2-3 hodiny jako dřív. Od 4 měsíců je to cca každou půl hodinu. Vyzkoušela jsem vše. Čajíčky, kašičky, změna místnosti, světové strany, postele, dala jsem pryč péřové polštáře z ložnice, objednala se na konzultace s homeopatem…nic, nic, nic. Ted zkouším bachovky, tak uvidím. Když se na mě J. ale ráno poprvé usměje, je vše zapomenuto. Dokud nedostanu po papuli 😁.

Mám nejlepšího chlapa na světě. 

Mám ráda naše společné chvíle. Rádi jezdíme na výlety, na poznávací víkendy, na dovolené, navštěvujeme kamarády, hospodaříme na zahrádce nebo jsme prostě jen tak spolu doma. Ale někdy jsem ze všeho unavená. Ten neustálý kolotoč kolem dětí. Chodím spát unavená, budím se unavená. Naštěstí mám nejlepšího muže na světě, je mi oporou, pomáhá mi, jak může. Někdy toho máme dost oba, ale naštěstí ne ve stejnou chvíli, takže se tak vzájemně doplňujeme. A pak máme ještě fungující babičky a dědečky. Každý podle svých možností. Díky za ně!

Jo a magnetická? Ta po porodu dopadla dobře. Žádné změny. Žádné nové nálezy. Takže jupííí.  K injekcím jsem se už nevrátila. Beru teď prášky. Noční stavy mám ale stále.

Jak dopadla letošní magnetická, to vám povyprávím jindy, až budu vědět víc.

Tak snad brzy ahoj!

PS: Fotka je z letošní úžasné dovolené v Rakousku.