3. ZÁPIS DO DENÍKU s RS do Santiaga de Compostela – Prvních 100 km zdoláno (Radomíra Charvátová)

Třetí  etapou je cesta z města Zubiri do velmi slavného města v oblasti Navara a to do Pamplony. Pamplona je typická býčími závody a to tak, že do ulic pustí stádo býků, které se prohání městem, přičemž spousty lidí, jak místních, tak i turistů před nimi utíkají. Je to velmi zvláštní zvyk, který má řadu příznivců, ale zároveň i odpůrců. Místní říkali, že je i běžné, že při závodě jsou velmi važná, či i smrtelná zranění, v tlačenici lidí, či od býků. Koukněte na YouTube, je tam  řada videí s touto šíleností, stačí zadat: Pamplona Bull run. 

Pamplona je krásné město s obrovskou gotickou katedrálou, takže po příchodu do města jsme ještě dalších 10km nachodili při prohlídce města.

Bohužel byl zrovna pátek a před naším hostelem v centru města probíhala velká párty, tj. spánku bylo skrz rachot na ulici minimum a následující, 4. etapa z města Pamplona byla skoro očistcem :).

Po 24 kilometrech byl cíl město Puente la Reina (Královnin most). Jak název napovídá, dominantou města je nádherný románský most. Již druhou etapu jdu ve společnosti Isaca, což je fajn chlapík ze španělského Alicante, kde pracuje jako policajt. Máme stejné tempo a i pohled na svět, takže ok parťák na cesty, mluvíme spolu anglicky, což je nejbežnější jazyk na caminu. Cestou se k nám přidá ještě Němka Birgit (viz. foto) a společně dojdeme do malebného města Puente la Reina. Po dosažení cíle se moc těšíme na fajn večeři a potom hned dospat chybějící hodiny z probdělé Pamplony.

Pátá etapa následující den má cíl ve městě Estella, které nás rovněž překvapilo spoustu historických staveb. Už si na to pomalu zvykám, že každá vesnice či malé městečko jsou plné památek, je zde cítit historie ze všech koutů.

Obrovskou výhodou camína je i to, že jdete oblastí, kam byste se jako běžný turista, nikdy nepodíval a zjišťujete, že vám to přirůstá k srdci víc, než kdyby člověk letěl do Barcelony, Madridu a podobných velkých turistických destinací….

Buen camino!
Pozdrav všem pacientům s RS, zdravím Vás, přeji hodně sil, do boje s touto nemocí, jdu i za vás!
Ozvu se zase za pár dní.

Marek Matula

A proč Marek, brácha naší blogerky Radky Charvátové putuje právě do o Santiaga de Compostela?

Radka k tomu do svého blogu napsala:

Můj malý bráška  se rozhodl, za nás pacienty s RS putovat měsíc 780 km. A od toho okamžiku Vám budu přinášet jeho deník z cest.

Je to 6 let, kdy jsem na posledních 100km mohla na pouti doprovodit kamarada Honzu Duška, take pacienta. Honza nyní žije v jediném zařízení pro nase pacientys RS v Domově Svatého Josefa v Žirči a své cestovatelské sny sní stále! Má za sebou již i Černobyl na kolečkách a moc rád by i “ ujel do divočiny na Aljasšku:-).

Drzim bráškovi i Honzikovi pěsti a děkuji že žijí i naše sny a dodavají nám naději, že nemocí vše nekončí.

Předešlé zápisy z cesty Marka najdete ZDE

2. ZÁPIS DO DENÍKU s RS do Santiaga de Compostela – První kilometry (Radomíra Charvátová)

První trasou frenchway camino z městečka Saint-Jean-Pied-De-Port je nádherná horská etapa. Nutno podotknout, že zdolání této trasy není opravdu nic lehkého, je to 25 km s tím, že prvních 20 km se jde prakticky stále do kopce a po dosažení nejvyššího bodu trasy, který je ve výšce 1400 m následuje klesání dolů do Roncesvalles které leží již ve Španělsku. Tato horská trasa francouzské cesty camino nabízí neskutečné výhledy na Pyreneje, do zelených údolí a prostirných luk.

Cestou potkáte volně pobíhající koně, pasoucí se ovce a krávy. I když se jedná o náročnou trasu zážitek z cesty je úplně vynahrazen malebnosti krajiny.

Cestou je možnost se občerstvit a doplnit vodu zhruba po 9 km od opuštění francouzského městečka Saint-Jean. Velký velký obdiv mají starší lidé kteří se rovněž vydávají na toto trasu, cestou jsem potkal dvě japonské babičky zřejmě dobře trénované, respekt!

Po absolvování trasy vás čeká krásný Alberque ve Španělském městečku Roncesvalles, kde vás ubytují v klášteře s výbornou večeří.

Po pořádném spánku ráno vyrážím směr městečko Zubiri. Je to mírně zvlněná, 21 km dlouhá trasa člověk si krásně protáhne nohy po náročném přechodu Pyrenejí, takže jsem si cestu náramně užil a celou ji prokecal ze sympatickou skupinkou Španělů.

Zítra vyrážím směr Pamplona, což je hlavní město oblasti Navara s krásnou gotickou katedrálou a velmi zajímavou historii, takže kromě chození mě čeká i trošku trochu památek.

Moje doporučení pro všechny začínající poutníky jsou dobré trailové boty, vzdušné, nízké. Ti co měli vysoké, trvdé pohorky, tak chudáci řešili po horské etapě první puchýře, takže určitě spíše vzdušné boty. Nekoupat nohy v potoku, protože kůže změkne a následný pochod nohy zničí, i když je to velmi lákavé a příjemné zchlazení.

AHOJ! a pokud to vyjde ozvu se zase za pár dní.

Marek Matula

A proč Marek, brácha naší blogerky Radky Charvátové putuje právě do o Santiaga de Compostela?

Radka k tomu do svého blogu napsala:

Můj malý bráška  se rozhodl, za nás pacienty s RS putovat měsíc 780 km. A od toho okamžiku Vám budu přinášet jeho deník z cest.

Je to 6 let, kdy jsem na posledních 100km mohla na pouti doprovodit kamarada Honzu Duška, take pacienta. Honza nyní žije v jediném zařízení pro nase pacientys RS v Domově Svatého Josefa v Žirči a své cestovatelské sny sní stále! Má za sebou již i Černobyl na kolečkách a moc rád by i “ ujel do divočiny na Aljasšku:-).

Drzim bráškovi i Honzikovi pěsti a děkuji že žijí i naše sny a dodavají nám naději, že nemocí vše nekončí.

Předešlé zápisy z cesty Marka najdete ZDE

1. ZÁPIS DO DENÍKU – Jdu za paciety s RS do Santiaga de Compostela (Radomíra Charvátová)

31.5. vyrážím z francouzského městečka v Pyrenejích, Saint-Jean-Pied-de-Port směr Santiago de Compostela. Tato Svatojakubská cesta nese název Francouzská (Camino Francés), začíná kousek od hranic se Španělskem. Je téměř 800 km dlouhá a její zdolání vám přinese spoustu zážitků a často i odpověď na životní otázky.

Tuto cestu jsem se rozhodl absolvovat, abych si utřídil myšlenky, dělal to, k čemu jsou naše nohy určeny, tj. jít.

Jít krajinou, městy, navíc krásnou krajinou severního Španělska, se spoustou historie.  Chci to jít to za lidi, kteří nemají to štěstí, nezvládli by to, nebo jim osud do života nadělil těžkou překážku. Pokud by nějaká zpráva či fotka z cesty udělala někomu radost, tak to splnilo svůj účel.

Měli bychom si vážit obyčejných věcí, že ráno vstaneme a venku je hezky a můžeme někam jít, můžeme dělat to, co máme rádi, být za to vděční, protože ne každý má to štěstí, prostě máme žít pro každy jeden den. 

Svatojakubská cesta je 1000 let stará poutní cesta, těší se velké oblibě poutníků z celého světa, je rozvětvená po celé Evropě.

Je to jedna z nejznámějších poutních cest světa, která láká sportovce, nábožensky založené lidi i cestovatele. Jde krásnou krajinou, je zde možnost potkat nové lidi, slyšet jejich osudy, vrátit se k tomu základnímu, co člověk potřebuje, mít, kde složit večer hlavu, bez zbytečného luxusu, odprostit se od většiny vymožeností současného světa, na chvilku vystoupit ze systému, ve kterém žijeme.

Mít čas myslet na naše nejbližší. 

Cesta je cíl.

Marek Matula, ten malý bráška Radky Charvátové 🙂